Moji rodiče

Mamka se jmenuje Alena a pracuje v jedné soukromé firmě jako účetní a taťka je Josef a pracuje ve stejné firmě jako programátor. Oba mají slušné platy, takže si žijeme docela dobře.
S rodičema si celkem rozumím a myslím, že brácha taky. Dřív jsme spolu s bráchou "válčili", ale jinak jsme myslím ani moc nezlobíli i když nějaké ty průšvihy jsme taky občas spáchali. Taťka je při výchově víc od rány, mamka zase víc zakazuje. Těžko říct, co je lepší. Někdy to a někdy ono. Když nám taťka domluvil stručně ručně, bylo to zase hned odbité, zatím co zákazy se táhly na dlouho dobu a někdy jsou fakt horší. Navíc s taťkou se dá i mluvit a někdy dal vybrat i mezi zákazem. Já to ale většinou chtěl mít co nejdřív za sebou, tak si u něj zákaz vybíral málokdy. Dominik to dělal podobně jako já.
Svými průšvihy se tu chlubit nebudu. Pár jsem jich měli, naštěstí těch větších moc nebylo. Podobně je na to i brácha Dominik. Teď, co jsme se s bráchou skamarádili, jsme už bez průšvihů. Asi jsme už dostali rozum :))))
S taťkou máme dost společných zájmů, občas s námi hraje pinkponk a oba nás hravě porazí. Fotba si s náma dá spíš na dovolené, když jdeme hrát s klukama, tak to ne.
Mamka si na nás udělá čas taky, ale spíš s námi po večerech hraje nějaké ty stolní hry, jako například Osadníky (to se někdy přidá i taťka) a když potřebujeme, tak nám pomáhá s učením (to taky v případě potřeby dělá i taťka). Jinak za školní známky nás rodiče netrestají, ale dohlížení, abysme se učili a v případě potřeby vysvětlují. To ale moc často třeba není, protože já i Dominik se učíme dobře a oba máme vyznamenání. A to jsme oba na osmiletém gymnáziu.
Jinak doma samozřejmě i pomáháme, protože rodiče jsou dost vytíženi prací. Přesto nám ale zbývá dostatek volného času i na naši zábavu. Takže určitě nejsme prací zneužívané a týrané děti, ale spíš takoví šťastní spokojení rošťáci.