Můj brácha

Můj brácha se jmenuje Dominik a je o dva roky mladší než já.
Často jsme se mezi sebou hašteřili, hádáli a prali, což mrzelo naše rodiče. Nemyslím si ale, že by to bylo proto, že bysme se vzájemně neměli rádi. Řekl bych, že chyba byla trošku na starně nás obou, protože já jsem si na něj občas (přiznám, že někdy i častěji) jako starší brácha na mladšího zafrajeřil a on to těžko nesl a oplácel mi to tím, že mě provokoval. Jak oba rosteme, tak mě brácha pomalu dorůstá výškou a silou a tak jsou naše bitky byly stále vyrovannější. Ale byly to spíš zápasy než bitky, protože pěstmi jsme do sebe šli jen v opravdu výjimečných případech, když se jednomu z nás podařilo toho druhého opravdu pořádně naštvat.
V některých věcech jsme ale dokázali držet při sobě vždycky a nežalujeme na sebe. Na Dominikovi si cením například toho, že když mě jednou naštval a dal jsem mu facku a rodiče viděli, že má červenou tvář, tak se začali vyptávat, jestli jsem mu dal facku a Dominik řekl, že ne. Taťka, kterému uselo být tenkrát jasné, že jsem mu ji dal, to ale vzal velkoryse. Když řekl Dominik, že ne, tak se tvářil, že tomu věří a jen tak mimochodem řekl, abysme když se budeme prát se nemlátili přes hlavu. Řekl to v množném čísle, ale mě bylo jasné, že to platilo na mě.
S bráchou si vzájemně respektujeme své věci a taky respektujeme, když je druhý nemocný. Máme totiž společný pokoj, takže nějaké ty ohledy jsou v tomto případě nutné.
S bráchou myslím máme i dost společných zájmů, ale protože máme každý své kamarády, přičemž ti moji kamarádi se dřív neměli rádi s Dominikovými, tak jsme si žili každý svůj život a zájmy jsme si dělali každý se svými kamarády. Přesto jsm si ale s Dominikem občas zahráli pinkponk, který hrajeme oba stejně dobře a při tom si rozumíme a na nesváry zapomeneme. Dalším naším společným koníčkem se potom stal i internet a počítač. Ač je brácha mladší než já, tak na dělání stránek je machr (možná malinko přeháním :)), ale dělat stránky mě naučil právě on, za což mu jsme hodně vděčný a děkuju mu za to.
I když mě Dominik občas štval, tak bych ho nevyměnil, prože je někdy docela fajn a stýskalo by se mi po něm. A to možná dost brzo. Takže za to, že mě naučil dělat www stránky, mě vedlo k úředsevzetí se snažit na něj frajeřit co nejmíň, nejlépe vůbec. Jak se to vyvinulo?
Vznikli Správňáci, kde máme společné kamarády. Co se tím změnilo si přečtěte pod odkazem Co nového.